Rozpor - cvičení

27. září 2012 v 20:25 | Heartless Lady
Tohle je jen takové malé cvičení na téma Rozpor, které jsem našla na těchto stránkách. Není to nic světoborného, ale jsem s tím poměrně spokojená. Klidně se vyjádřete, budu ráda za každou kritiku.


Atramix stál před prosklenou výlohou kouzelnického obchodu a s toužebným výrazem a leskem v očích sledoval pultík uprostřed. Stála na něm hůlka, dvanáct palců dlouhá, plná hrbolů z tmavého dřeva. Pro obyčejné lidi pouhý klacek, který pomalu nestojí ani za to, aby se s ním zatopilo, ale pro něj to byl jednoduše skvost. Už před nějakou dobou se rozhodl, že ji musí mít stůj co stůj a svou starou hůlku zahodil do koše se slovy: "Pche, už brzo budu mít lepší!"
Jenže to nějak nedomyslel. Byla moc drahá a rodiče mu řekli, že na ni nepřispějí ani šilink. Má přece tu starou. A on také neměl peníze, všechno rozházel za šumící nápoj madam Pěnivé a všelijaké jiné blbosti. Ale našel si práci, kterou vykonával každý den, když se vrátil z kouzelnické školy a pomaličku si na ni spořil.
...
Tu hůlku sledoval den co den. Stejně tak tu byl i dnes. Užíral se strachem, aby ji někdo nekoupil dřív. Koukal po každém, kdo se jen odvážil kolem ní projít. Byl jako ostříž.
Konečně, v osm večer, kdy obchod zavíral, odešel, spokojený s tím, že hůlka nadále zůstává ve výloze.
Další den přišel zase, ale co nevidí, před výlohou stojí nějaké děvče, na tváři nachlup stejný výraz, jaký míval Atramix, když na ni koukal. Stejný lesk v očích, stejný zasněný výraz a horečně se pohybující rty, které počítají, zdali si moho tu hůlku dovolit.
"Hej, ty!" Zavolal na ni Atramix. "Opovaž se na ni jen sáhnout! Neměla bys ani koukat!" Děvče se otočí. Atramix ji pozná. Chodí do vedlejšího ročníku, její jméno je Galilea a je to jednička a provařená šprtka, která nosí domů samé dračí ocasy. Je nejlepší.
"A proč bych neměla," ozve se namyšleně. "Neboj, bambulo, nevykoukám ti jí, ale kochat se s ní už moc dlouho nebudeš, jelimánku. Zítra, až přinesu domů ukázkové vysvědčení, mi jí rodiče koupí a bude moje. S ní budu ještě lepší a ty utřeš nos!" zašklebí se pobaveně, když dokončí svůj proslov a bez dalšího slova odejde.
Atramix se nezmůže na nic jiného, než na zklamaný povzdech. Nemusí ani počítat, ví, že tolik, aby si ji mohl zítra koupit, ještě rozhodně nemá. Zase mu to někdo vyfoukne, takhle to bylo s bludným kamenem naproti v Balvanáriu před pár měsíci i s Čaropláštěm z Peru minulý rok.
Tentokrát to ale nevzdá tak snadno. Na chvilku se zamyslí, pak na další a po pár hodinách má plán. Vejde do obchodu těsně před zavírací dobou a strhne plakát, který visí nalevo od dveří. Když potom o chvíli později odejde, na tváři mu hraje spokojený úsměv.

Je tu den vysvědčení, Atramix vidí na chodbě Galileu, jak se pyšně nese a všem, kteří o to stojí, ukazuje své perfektní vysvědčení.
"Tak co ty, troubo, jak jsi dopad´?" zeptá se Atramixe a na tváři jí zase hraje ten posměšný úsměv. Ten si to ale klidně nechá líbit, má přece eso v plášti. Jen se na ni usměje nazpátek a utrousí.
"Jen si počkej," a loudavým krokem odejde.
Když potom Galilea vejde se svými rodiči, kteří se tváří navlas stejně jako ona do Kouzelnického obchodu, zbydou jí jen oči pro pláč. Jen co vejde, vidí Atramixe, v plášti se znakem obchodu, který pyšně předvádí novou hůlku. Je to ta samá, která byla ještě včera vystavená ve výloze krámu a odrážela odpolední slunce.
"Dostal jsem zaměstnaneckou slevu," pronese Atramix a vesele se na Galileu zašklebí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama